ADD (Attention-Deficit Disorder)
obsahuje symptomy
nepozornosti, pokud se přidruží symptomy hyperaktivity a
impulzivity, pak se
jedná o ADHD (Attention-Deficit
Hyperaktivity Disorder).
Pod
symptomy nepozornosti řadíme například
neschopnost se
soustředit na detaily,
potíže udržet pozornost při hře nebo při úkolech,
nedokončování práce. Mezi
další
projevy symptomů nepozornosti patří: Dítě vypadá, že
neposlouchá, i když se mluví přímo
na něj nebo
mívá
potíže s organizací úkolů a
činností, často se dá vyrušit
vnějším
podnětem, v sociálních
situacích odbíhá od jednoho
konverzačního tématu
k druhému. Pod symptomy hyperaktivity
patří symptomy jako časté
pohrávání
s rukama nebo nohama, dítě se vrtí na
židli, často pobíhá, na vše leze,
často je příliš upovídané
nebo hlučné. Mezi
symptomy impulzivity řadíme například to,
že dítě má potíže počkat, až na něj
přijde řada.
Problém ADD
z pohledu primárních reflexů (jak
můžeme vysvětlit symptomy ADD
přetrvávajícími
primárními reflexy)
Pokaždé,
když se spustí Moroův
reflex,
uvolní se
adrenalin a kortisol do krevního oběhu. Vyplavení
adrenalinu je součástí tzv.
“fight or flight” reakce, tedy přípravy
na boj nebo
útěk. Zvýšené
množství adrenalinu
způsobuje hyperaktivitu, agresivitu a potřebu ovlivnit dění
kolem sebe.
Kortisol ovlivňuje hladinu krevního cukru.
Nízká
hladina krevního cukru
způsobuje iracionální
chování. Navíc
je kortisol důležitou součástí
obranného
mechanismu těla proti infekcím. Pokud spotřebujeme kortisol
aktivitou vyvolanou
Moroovým reflexem, nezbude na boj proti
infekcím. Časté
infekce v oblasti ORL můžou být
způsobeny nedostatkem kortisolu.
Moroův reflex
také způsobuje větší citlivost na
visuální vjemy z periferního
zrakového pole namísto vjemů
z centrálního zrakového pole.
Dítě bude mít problém jednak zaostřit
zrak a
dále také udržet pozornost. Pro dítě je
těžké se soustředit na
detaily, oči se pohybují za každým stimulem,
který
se dostane do jejich
periferního zrakového pole. Dítě se
zajímá o všechno co se děje okolo,
kouká
všude“ kde co
lítá“. I uši jsou
citlivější na vjemy. Dítě nemůže
odfiltrovat zbytečné
zvuky, což jej unavuje, a tím se
stane ještě náchylnější
k spuštění Moorova reflexu (a
uvolňování dalšího
adrenalinu a kortisolu…). Ve škole jsou
takové
děti často napomínány, že se
mají věnovat své práci a ne koukat po
ostatních.
Přetrvávající
ATŠR
brání
v správném vývoji corpus collosum (spojení
mezi oběma hemisférami, které se
vytváří
normálně nejpozději do 6.5 až 7.5 let
věku dítěte). Děti se špatně
vytvořeným
corpus collosum upřednostňují
aktivitu pravé hemisféry. Tím je
způsobena
preference vidět věci vcelku, vnímá
hlavně obrysy, bez detailů. Dítě je impulzivní,
má
problémy vidět příčinu a
následek, špatně se učí z
předchozích
zkušeností. Nerozumí souvislosti a
pořadí,
což negativně ovlivňuje vnímání času.
Dítě
s špatně vytvořeným corpus
collosum neumí počkat (stejně jako malé děti),
nechápe jak dlouho trvá jedna
minuta, nebo co to znamená zítra nebo
příští měsíc.
Specializace
mozkových center se nemůže vyvíjet
optimálně,
pokud není
optimálně vytvořeno corpus collosum. Z hlediska
porozumění slyšeného slova
je optimální, když upřednostňujeme
pravé ucho,
protože tak jsou signály
z pravého ucha posílány
přímo do
hlavního zvukového centra
v levé
hemisféře. Pokud posloucháme levým
uchem, zvuk jde
nejdříve do pravé hemisféry
do pomocného centra, odkud musí přes corpus
collosum do
levé hemisféry a do
hlavního zvukového centra. Tato cesta je
delší a tím
pomalejší. Dítě
nerozumí
tak rychle, co je řečeno. Na konci věty ještě
přemýšlí o smyslu toho, co bylo
řečeno na začátku věty. Nejhorší je,
když
neupřednostňuje ani jedno ucho. Když
například dítě slyší
první slovo
levým uchem a druhé pravým,
první slovo
musí
přes pomocné zvukové centrum a přes corpus
collosum do
hlavního zvukového
centra. Do té doby tam už předtím
dorazí
druhé slovo a dítě pak
„slyší“
slova v obráceném
pořadí. V popisovaném případě
tedy
není problém ve schopnosti
uší
zachytit zvuk (což bývá testováno na
foniatrii),
problém spočívá v tom,
jak je zvuk dále zpracován. Ani hodně
citlivý
sluch (což může být i důsledek
přetrvávajícího Moroova reflexu)
také
není optimální, dítě se
stejně jako ve
výše
popsaném případě
zpracováním zvuků
velice unavuje. Takto unavené dítě se pak
začíná koukat „ do blba“,
nereaguje na
okolí nebo začíná
„snít
s otevřenýma očima“.
Přetrvávající
TLR
reflex
způsobuje, že dítě má větší
svalový
tonus (TLR do extenze), je pro něj těžké se
uvolnit. Varianta TLR dopředu způsobuje, že trup chce do předklonu.
Svaly a
vazy na přední straně těla se tím
zkracují.
Dýchání může být
tím ztíženo
a
hladina kyslíku v krvi může být
tím
snížena. To může způsobovat nesprávné
fungování mozku, protože mozek ke
svému
správnému fungování
potřebuje dostatek
kyslíku.
Přetrvávající
STŠR
zhoršuje
koncentraci tím, že každý pohyb hlavy nahoru či
dolů
způsobuje pokrčování nebo
natahování horních a
dolních končetin.
Koncentrovat se na text je pak velice
složité. Například
opisování textu
z tabule je velmi obtížné, protože je
potřeba aby se hlava střídavě předklonila a zaklonila, což
způsobuje reflexivní
natahování a pokrčování
horních a
dolních končetin. Děti
s přetrvávajícím
STŠR
se neustále zabývají
fyzickými aktivitami,
které jiné děti dělají nevědomě. Na
konci vyučovací hodiny tyto děti leží obličejem
na stole
nebo si rukou podpírají
hlavu. Tyto děti
budou
ve třídě
nervózní, neklidné,
„omotají si nohy
kolem noh židle“, sednou si na paty, nebo udělají
cokoliv jiného aby zafixovaly nohy. Jako reakci na
reflexní natahování dolních
končetin často balancují na zadních
nohách od
židle- „houpají se na židli“.
Přetrvávající
Spinal Galantzpůsobuje
zevní rotace a flexe kyčlí, pokaždé
když je
lumbální (bederní) oblast
zad dotknuta. Dítě nemůže sedět v klidu na židli,
protože
pokaždé, když se
opře o opěradlo židle, tak je Spinal Galant aktivován. Děti
s přetrvávajícím
Spinal Galantem také nerady nosí těsné
kalhoty
nebo pásky, protože i tyto věci
stimulují bederní oblast zad. Spinal Galant
má
také velký vliv na močový
měchýř. Děti
s přetrvávajícím Spinal
Galant často mají problémy
s pomočováním.
Větší děti se už
nepočůrají, ale nemohou se koncentrovat na
práci, protože neustále
přemýšlí o
tom, jestli už nemají běžet na záchod…
Kvůli
přetrvávajícím
primárním reflexům se
nevytváří optimální
nervové
spojení v mozkovém kmenu a to způsobuje
neúplný rozvoj nervových spojů nad
nervovým kmenem. Neoptimální
nervové
spojení v mozkovém kmenu může
způsobit neoptimální
fungování
retikulární formace (formatio reticularis).
Retikulární formace je část
prodloužené
míchy a představuje funkčně důležitý
integrační systém. Tento systém
má tři
základní funkce: (i) kontrolovat
úroveň
vzruchů, které jdou do
vyšších
mozkových center tak, aby mozek nikdy nebyl
přetížen, (ii) kontrolovat vzruchy
pocházející z mozku do těla,
a (iii)
regulovat
aktivitu mozku vcelku. Špatná funkce
retikulární formace může vést
k přetížení
mozku, což vyvolává zmatenost a
podrážděnost.
Také nemožnost kontrolovat
vzruchy přicházející z mozku
do těla může
způsobit horší chování.
Chování
je pak impulzivní, hrubé, bez sebekontroly.
V mozku měříme mozkovou aktivitu
mozkovými vlnami, pro různé
aktivity jsou v mozku přítomny různé
druhy vln (některé vlny jsou přítomny
v mozku při spaní, jiné vlny při
učení). U hodně dětí s ADD/ADHD se při
výzkumech ukázalo, že u nich v mozku jsou
více přítomny vlny pro spaní. To je
překvapující, protože
chování dětí s
ADHD spíše
připomíná jiné aktivity než je
spánek.
Odborníci se domnívají, že tyto děti
jsou hyperaktivní proto, aby neusnuly. Pro bdění
je
také nezbytná vzestupná
aktivační část retikulární
formace,
která neustálými vzruchy tonizuje
mozkovou
kůru. Retikulární
formace
také ovlivňuje
jednu část spánku, v němž
dochází
k výraznému poklesu svalového
napětí v antigravitačních svalech,
zvlášť ve svalech
šíjových. Je
jasné,
že nesprávné fungování
této formace
může tyto procesy velice negativně
ovlivnit.
I když některé děti jsou
označovány jako ADD/ADHD,
většinou mají i symptomy dyspraxie
nebo dyslexie a naopak děti
s dyspraxií/dyspraxií mají
často symptomy ADD/ADHD. Děti s ADD/ADHD,
hlavně když mají i symptomy dyspraxii, jsou často vyčleněny
z kolektivu,
nebo dokonce šikanovány. Děti
s uvedenými potížemi mají
často nedostatek
sebevědomí, často jsou vystresované a
nešťastné.
