ADD a ADHD a primární reflexy
ADD (Attention-Deficit Disorder) obsahuje symptomy nepozornosti, pokud se přidruží symptomy hyperaktivity a impulzivity, pak se jedná o ADHD (Attention-Deficit Hyperaktivity Disorder).
Pod symptomy nepozornosti řadíme například neschopnost se soustředit na detaily, potíže udržet pozornost při hře nebo při úkolech, nedokončování práce. Mezi další projevy symptomů nepozornosti patří: Dítě vypadá, že neposlouchá, i když se mluví přímo na něj nebo mívá potíže s organizací úkolů a činností, často se dá vyrušit vnějším podnětem, v sociálních situacích odbíhá od jednoho konverzačního tématu k druhému. Pod symptomy hyperaktivity patří symptomy jako časté pohrávání s rukama nebo nohama, dítě se vrtí na židli, často pobíhá, na vše leze, často je příliš upovídané nebo hlučné. Mezi symptomy impulzivity řadíme například to, že dítě má potíže počkat, až na něj přijde řada.
Mnoho symptomů ADD/ADHD může být způsobeno přetrvávajícími primárními reflexy a tím i vyřešeno neuro-vývojovou terapií.
Problém ADD z pohledu primárních reflexů
(jak můžeme vysvětlit symptomy ADD přetrvávajícími primárními reflexy)
Pokaždé, když se spustí Moroův reflex, uvolní se adrenalin a kortisol do krevního oběhu. Vyplavení adrenalinu je součástí tzv. “fight or flight” reakce, tedy přípravy na boj nebo útěk. Zvýšené množství adrenalinu způsobuje hyperaktivitu, agresivitu a potřebu ovlivnit dění kolem sebe. Kortisol ovlivňuje hladinu krevního cukru. Nízká hladina krevního cukru způsobuje iracionální chování. Navíc je kortisol důležitou součástí obranného mechanismu těla proti infekcím. Pokud spotřebujeme kortisol aktivitou vyvolanou Moroovým reflexem, nezbude na boj proti infekcím. Časté infekce v oblasti ORL můžou být způsobeny nedostatkem kortisolu.
Moroův reflex také způsobuje větší citlivost na visuální vjemy z periferního zrakového pole namísto vjemů z centrálního zrakového pole. Dítě bude mít problém jednak zaostřit zrak a dále také udržet pozornost. Pro dítě je těžké se soustředit na detaily, oči se pohybují za každým stimulem, který se dostane do jejich periferního zrakového pole. Dítě se zajímá o všechno co se děje okolo, kouká všude“ kde co lítá“. I uši jsou citlivější na vjemy. Dítě nemůže odfiltrovat zbytečné zvuky, což jej unavuje, a tím se stane ještě náchylnější k spuštění Moorova reflexu (a uvolňování dalšího adrenalinu a kortisolu…). Ve škole jsou takové děti často napomínány, že se mají věnovat své práci a ne koukat po ostatních.
Přetrvávající ATŠR brání v správném vývoji corpus collosum (spojení mezi oběma hemisférami, které se vytváří normálně nejpozději do 6.5 až 7.5 let věku dítěte). Děti se špatně vytvořeným corpus collosum upřednostňují aktivitu pravé hemisféry. Tím je způsobena preference vidět věci vcelku, vnímá hlavně obrysy, bez detailů. Dítě je impulzivní, má problémy vidět příčinu a následek, špatně se učí z předchozích zkušeností. Nerozumí souvislosti a pořadí, což negativně ovlivňuje vnímání času. Dítě s špatně vytvořeným corpus collosum neumí počkat (stejně jako malé děti), nechápe jak dlouho trvá jedna minuta, nebo co to znamená zítra nebo příští měsíc.
Specializace mozkových center se nemůže vyvíjet optimálně, pokud není optimálně vytvořeno corpus collosum. Z hlediska porozumění slyšeného slova je optimální, když upřednostňujeme pravé ucho, protože tak jsou signály z pravého ucha posílány přímo do hlavního zvukového centra v levé hemisféře. Pokud posloucháme levým uchem, zvuk jde nejdříve do pravé hemisféry do pomocného centra, odkud musí přes corpus collosum do levé hemisféry a do hlavního zvukového centra. Tato cesta je delší a tím pomalejší. Dítě nerozumí tak rychle, co je řečeno. Na konci věty ještě přemýšlí o smyslu toho, co bylo řečeno na začátku věty. Nejhorší je, když neupřednostňuje ani jedno ucho. Když například dítě slyší první slovo levým uchem a druhé pravým, první slovo musí přes pomocné zvukové centrum a přes corpus collosum do hlavního zvukového centra. Do té doby tam už předtím dorazí druhé slovo a dítě pak „slyší“ slova v obráceném pořadí. V popisovaném případě tedy není problém ve schopnosti uší zachytit zvuk (což bývá testováno na foniatrii), problém spočívá v tom, jak je zvuk dále zpracován. Ani hodně citlivý sluch (což může být i důsledek přetrvávajícího Moroova reflexu) také není optimální, dítě se stejně jako ve výše popsaném případě zpracováním zvuků velice unavuje. Takto unavené dítě se pak začíná koukat „ do blba“, nereaguje na okolí nebo začíná „snít s otevřenýma očima“.
Přetrvávající TLR reflex způsobuje, že dítě má větší svalový tonus (TLR do extenze), je pro něj těžké se uvolnit. Varianta TLR dopředu způsobuje, že trup chce do předklonu. Svaly a vazy na přední straně těla se tím zkracují. Dýchání může být tím ztíženo a hladina kyslíku v krvi může být tím snížena. To může způsobovat nesprávné fungování mozku, protože mozek ke svému správnému fungování potřebuje dostatek kyslíku.
Přetrvávající STŠR zhoršuje koncentraci tím, že každý pohyb hlavy nahoru či dolů způsobuje pokrčování nebo natahování horních a dolních končetin. Koncentrovat se na text je pak velice složité. Například opisování textu z tabule je velmi obtížné, protože je potřeba aby se hlava střídavě předklonila a zaklonila, což způsobuje reflexivní natahování a pokrčování horních a dolních končetin. Děti s přetrvávajícím STŠR se neustále zabývají fyzickými aktivitami, které jiné děti dělají nevědomě. Na konci vyučovací hodiny tyto děti leží obličejem na stole nebo si rukou podpírají hlavu. Tyto děti budou ve třídě nervózní, neklidné, „omotají si nohy kolem noh židle“, sednou si na paty, nebo udělají cokoliv jiného aby zafixovaly nohy. Jako reakci na reflexní natahování dolních končetin často balancují na zadních nohách od židle- „houpají se na židli“.
Přetrvávající Spinal Galant způsobuje zevní rotace a flexe kyčlí, pokaždé když je lumbální (bederní) oblast zad dotknuta. Dítě nemůže sedět v klidu na židli, protože pokaždé, když se opře o opěradlo židle, tak je Spinal Galant aktivován. Děti s přetrvávajícím Spinal Galantem také nerady nosí těsné kalhoty nebo pásky, protože i tyto věci stimulují bederní oblast zad. Spinal Galant má také velký vliv na močový měchýř. Děti s přetrvávajícím Spinal Galant často mají problémy s pomočováním. Větší děti se už nepočůrají, ale nemohou se koncentrovat na práci, protože neustále přemýšlí o tom, jestli už nemají běžet na záchod…
Kvůli přetrvávajícím primárním reflexům se nevytváří optimální nervové spojení v mozkovém kmenu a to způsobuje neúplný rozvoj nervových spojů nad nervovým kmenem. Neoptimální nervové spojení v mozkovém kmenu může způsobit neoptimální fungování retikulární formace (formatio reticularis). Retikulární formace je část prodloužené míchy a představuje funkčně důležitý integrační systém. Tento systém má tři základní funkce:
- kontrolovat úroveň vzruchů, které jdou do vyšších mozkových center tak, aby mozek nikdy nebyl přetížen,
- kontrolovat vzruchy pocházející z mozku do těla,
- regulovat aktivitu mozku vcelku.
Špatná funkce retikulární formace může vést k přetížení mozku, což vyvolává zmatenost a podrážděnost. Také nemožnost kontrolovat vzruchy přicházející z mozku do těla může způsobit horší chování. Chování je pak impulzivní, hrubé, bez sebekontroly. V mozku měříme mozkovou aktivitu mozkovými vlnami, pro různé aktivity jsou v mozku přítomny různé druhy vln (některé vlny jsou přítomny v mozku při spaní, jiné vlny při učení). U hodně dětí s ADD/ADHD se při výzkumech ukázalo, že u nich v mozku jsou více přítomny vlny pro spaní. To je překvapující, protože chování dětí s ADHD spíše připomíná jiné aktivity než je spánek. Odborníci se domnívají, že tyto děti jsou hyperaktivní proto, aby neusnuly. Pro bdění je také nezbytná vzestupná aktivační část retikulární formace, která neustálými vzruchy tonizuje mozkovou kůru. Retikulární formace také ovlivňuje jednu část spánku, v němž dochází k výraznému poklesu svalového napětí v antigravitačních svalech, zvlášť ve svalech šíjových. Je jasné, že nesprávné fungování této formace může tyto procesy velice negativně ovlivnit.
I když některé děti jsou označovány jako ADD/ADHD, většinou mají i symptomy dyspraxie nebo dyslexie a naopak děti s dyspraxií/dyspraxií mají často symptomy ADD/ADHD. Děti s ADD/ADHD, hlavně když mají i symptomy dyspraxii, jsou často vyčleněny z kolektivu, nebo dokonce šikanovány. Děti s uvedenými potížemi mají často nedostatek sebevědomí, často jsou vystresované a nešťastné.