Dyslexie a primární reflexy
Dyslexie je porucha schopnosti naučit se číst. Dyslexie postihuje i děti s nadprůměrnou inteligencí. Dítě čte pomalu nebo naopak čte rychle, zbrkle s mnoha chybami, slova si domýšlí. Přeříkává si potichu písmena a teprve potom vyslovuje slovo nahlas. Někdy není schopno sledovat očima souvisle řádek nebo přecházet plynule z řádku na řádek. Vázne porozumění textu, dítě se natolik soustředí na proces čtení, že mu uniká smysl přečteného. Někteří odborníci se domnívají, že dyslexie je problém rozpoznat i pochopit kterékoliv symboly, které používáme. Proto mají lidé s dyslexií často i problémy s matematikou, čtením mapy a (dopravního) značení.
Problém dyslexie z pohledu primárních reflexů
(jak můžeme vysvětlit symptomy dyslexie přetrvávajícími primárními reflexy)
Přetrvávající ATŠR (asymetrický tonický šíjový reflex) brání ve vývoji plynulých pohybů očí, které jsou nezbytné pro čtení. Děti s přetrvávajícím ATŠR reflexem mohou přečíst první (levou) část stránky ale často neumí překročit střední čáru na to, aby přečetli i pravou část stránky (nebo musí otočit hlavou místo toho, aby pohybovaly jenom očima). Pokud umí přečíst celou šířku stránky, často se tím velice brzo unaví. Pak zvládnou přečíst pouze prvních pár vět nebo odstavců. ATŠR reflex může také bránit spolupráci očí. Dítě pak vidí všechno rozostřeně nebo dvakrát vedle sebe. Děti nám to málokdy samy říkají, protože jsou na špatné vidění zvyklé. Pro ně je to normální. Pro rodiče nebo učitele je pak špatné srozumitelné, proč dítě nakreslí např. grafický obrazec jinak než ostatní, ale dítě kreslí to, co vidí a to je něco jiného než vidíme my.
Přetrvávající ATŠR reflex brání ve správném vývoji spojení mezi oběma hemisférami (půlkami) mozku, takže jak dominance tak i specializace mozkových center se nemůžou vyvíjet optimálně. Spojení mezi oběma hemisférami, které se říká corpus collosum, se vytváří až do 6.5 až 7.5 let věku dítěte. Proto je normální, že mladší děti otáčí písmenka a čísla. Až po 8 roku věku dítěte se otáčení písmen a čísel považuje za symptom dyslexie. Špatně vytvářený corpus collosum brání ve vývoji specializací mozkových center v pravé i levé hemisféře. Nedostatečná specializace mozkových center způsobuje mnoho problémů, které vidíme i u dyslexie: špatná paměť, špatný pravopis, špatný cit pro pravou a levou stranu (což může způsobovat to, že dítě občas čte zprava doleva, nebo se rychle ztratí na ulici). Normálně je dominantní centrum pro dekódování mluveného slova umístěno v levé části mozku. Pokud přetrvávající ATŠR brání ve vývoji specializace tohoto centra, může způsobovat problémy s čtením, psaním, pravopisem a dokonce i mluvením. Reflex ATŠR je stimulován vestibulárním systémem. Pokud ATŠR přetrvává, rovnovážné ústrojí je často méně vyvinuté a dítě má horší rovnováhu a koordinaci pohybů. ATŠR také velice ovlivňuje koordinaci ruka-oko. Tím můžou být také zhoršeny dovednosti jako jsou psaní, chytání a házení balónem, oblékání a problém pohybovat rukou k ústům při jídle.
Přetrvávající TLR (tonický labyrintový reflex) zhoršuje prostorové cítění a dítě pak špatně odhaduje vzdálenosti. Horší cit pro pravou a levou stranu způsobuje nešikovnost, dítě špatně pochopí třídimenzionální obrazy a těžko pochopí matematiku a „zrcadlování“ obrazů. Pokud mluvíme o sociálních dovednostech, i tam je potřeba v rámci neverbální komunikace "zrcadlovat", a tak jsou i tyto dovednosti horší. Abychom poznali sami sebe, potřebujeme nejdříve vědět, kde v prostoru jsme. Špatné schopnosti orientovat se v prostoru často způsobují to, že dítě stojí v „soukromém“ prostoru ostatních (chodí těšně před nohama ostatních, stojí příliš blízko...). Dítě s TLR má problém zaostřit oči na věci nablízku a sledovat pohybující se předměty očima, což způsobuje problémy s čtením.
Dítě s dyslexií cítí, že je jiné než ostatní, reaguje jinak než ostatní a učí se jinak než ostatní. Pak není divu, že je dítě často frustrované a zlostí „vybuchne“.
Podobně jako dyspraxie, dysortografie, dysgrafie a dyskalkulie patří i dyslexie mezi specifické vývojové poruchy učení. Všechny uvedené poruchy se mohou vyskytovat samostatně, často se však navzájem kombinují. Děti s dyslexií, hlavně když mají i symptomy dyspraxie nebo ADHD, jsou často vyčleněny z kolektivu, nebo dokonce šikanovány. Děti s uvedenými potížemi mají často nedostatek sebevědomí, často jsou vystresované a nešťastné.